Ahojte kolegové. Tento článek je mířen těm, kteří se rozhodují, zda na Erasmus do Vídně.

Vídeň jsem si vybrala proto, že jsem chtěla zdokonalit němčinu a vlastně hlavně proto, abych byla co nejblíž domovu, protože jsem se zkrátka chtěla vídat s přítelem co nejčastěji. Plán byl – jednou za 14 dní domu a jednou za 14 dní on za mnou. Viděli jsme se tak každý víkend, takže to šlo zvládnout úplně parádně. Na poslední chvíli se ke mně přidala moje kamarádka, takže jsme jely do Vídně dvě na tu samou univerzitu. (FH Wien)

Vyjela jsem až ve 4. ročníku v letním semestru, dalo by se říct last minute.

Co se ubytování týče, hledala jsem si sama kolej, protože vídeňskou univerzitou nabídnutá kolej stála nehorázný prachy, kolem 500 EUR, na což by mi nestačil grant. Kolegyňčina kamarádka nám poradila koleje na Pfeilgasse. Ulice cca 10 minut chůze od Rathausu (centra). Takže lokalita super, platily jsme každá cca 240 EUR za měsíc a měly jsme obr pokoj spolu. Na koleji nebydleli žádní jiní erasmáci a tak jsme kuchyň sdílely s rakušáky, kteří byli tak trošku izolovaní a konzervativní a těžko k sobě připouštěli nováčky natož cizince, navíc holky nás cítily trošku jako konkurenci. Ale ubytování se nám moc líbilo. Naši kluci tam mohli přespávat stejně jako kamošky z Čech nebo rodina.

Co se paření týče, tak jsme začaly úderně. Hned první týden jsme vyrazily do pověstného Ride Clubu, kde byly každé pondělí studentské party vstup zdarma a koktejl zdarma. Ale byla to prostě jakoby brněnská diska, kde ale nebyl např. fotbálek atd, ale muselo se tančit, což nás docela brzy omrzelo. V našem věku už jsme měly disky za sebou navíc po nás často lezli turci apod. prostě pořád říkat ne ne ne… tady v tomto je Erasmus pro mladší lidi, co na disky dřív nejezdili 2× týdně a jsou sami. Později jsme chodili s užším kruhem lidí jen tak do města posedět. Pozor na bar COCO, jedna kamoška z čech nemela ve vídni jiné boty, než sportovní a do baru ji nepustily, protože byl jen pro Ladies! Dobrý podnik je Loco, lepší ne Ride a bývá tam Caraoke.

Co se starání se o nás univerzitou týče – výlety se pořádaly, ale za šílené ceny, takže skoro nikdo nejezdil, stejně tak akce po vídni byly tak nadsazené, že jsme si to nemohly dovolit. Nikdo se o nás moc nestaral, doktora jsem si musela najít a vyřídit sama. Šalinkarta byla tak drahá, že jsme si ji nekoupily, protože bychom opět nevyšly. Nechaly jsme si dovést kola a jezdily jsme do školy denně na kole, takže jsme aspon zhubly :-).

Škola – tak moc jsem se snad nikdy neučila – jakožto jsem si jela zdokonalit NJ, tak jseem chodila na všechny předměty v němčině – tudíž s rodilýma. Skoro na nás učitelé nebrali ohled, všechny seminárky, písemky a zkoušky jsme absolvovaly na steným levelu jako oni, což znamenalo drtit, drtit, drtit. Předměty tam byly totiž asi po 2 kreditech a když měl člověk dovést 20, musel si dát 10 předmětu, což znamenalo fakt šprtání. Daly jsme si i angličtinu – raději s druhákama, ovšem zase, jsou tak jinde i ve způsobu vyuky, že jsem se pořád jen učila, abych je dohnala – výsledek – umím německy a snad i anglicky, ale teda dalo mi to zabrat. Doporučuji si dát nějaký předměty v aj s erasmakama – asi byly lehčí. Jinak jsme musely přečíst 7 knížek v němčině, ze kterých byly písemky – tolik knížek jsem v životě nepřečetla v češtině za půl roku!

Semestr trval asi 20 týdnů, což je další negativum, poslední zkoušku jsme měly až 30.6!

Jídlo v menze vyšlo na 6,80 eur s tím, že bylo tak malé, že jsem se nenajedla. Takže vařit, navíc se v menze kouřilo fuj. KOuřilo se všude, na každém patře ve škole kuřárna vnější i vnitřní. Všichni všude prostě kouří.

Jídlo v Bille – drahé, doporučuji pořídit billa kartu, ale stejně drahé! Maso tak, že jsme si ho ani nikdy nekoupily. Banka – zřídit v Erste bank – bez poplatků.

Porovnání s Německem – holky v Německu byly hrozně spokojený, školy bylo mín, bylo levněji, víc cestování za rozumné peníze. Podtrženo sečeteno, víden není erasmus, jak o něm slyšíte, je třeba se hodně snažit. Ale ty jazyky jsme se naučily, přítele viděly, nádhernou vídeň si užily, na erasmus vyjely, takže účel to splnilo. Výsledky – známky jsme měly v průměru 3jky, žádná sláva :-). Jen už jsem ráda, že jsem zpět v Brně a mám naprostej laláč a chodím víc do práce, než do školy :-)

shrnutí: učení, šetření, vaření, nádherná víden, povinné čtení německé beletrie, kolo.